Jiří Hájek: Do nějakých šablon bych neměl sklouznout.
autor: archiv divadla
Cítím se pevný. Věřím tomu, co dělám. Dokážu si být skoro jistý, že se zachráním na jevišti. Mám zkušenosti v takové míře, že se o ně dokážu na jevišti opřít.
Nerad bych to používal v rolích, které fungují, jak mají. Nerad bych vytahoval zaběhlé šuplíky.
K tomu bych asi došel, kdybych už neměl komu věřit. Pokud mám pořád někoho, kdo mě motivuje, baví mě to a chci to dělat pořádně se vší vervou, pak bych do nějakých šablon neměl sklouznout.
Myslím, že to není takový problém. Vždycky může herec zafungovat pro své diváky velmi jednoduše tak, jak oni očekávají, aby je nezklamal. A přitom se nemusí ani extra namáhat. U tohoto typu divadla to jde stejně dobře jako u jiného.
V současné době nejsem jen v angažmá. Tramtárie sice zanikla, ale pokračujeme dál jako Buran Teatr. V podstatě jsem pořád na dvou lodích. A jsem upřímně rád, že nejsem pouze v angažmá v repertoárovém divadle.
Také je to pro zábavu, ale dělám to také s lidmi, které znám a mám je rád. Hlavní je pro mě to, že děláme typ divadla, který mě vyhovuje, protože jsme z něj vzešli. Pojmenoval bych to jako víceméně realistické divadlo.
Tramvaj do stanice Touha, dvě pohádky, jednu jsem režíroval a psal scénář. Dále hrajeme hry Žumpa, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Obraz, Lino. Chystáme další tři premiéry – Sexuální perverze v Chicagu, Bedřichu, ty jsi anděl od Milana Uhdeho a McDonaghova Pana Polštáře.
Vždycky mě to lákalo. Snažím se do toho vložit, co mohu. Baví mě to a rád to dělám. Práce na cizím textu (budu dělat Bedřicha) bude určitě zajímavá.
Myslím si, že pokud se dobře partneří, pak je to v pořádku. Nevidím velký rozdíl mezi partneřením dvou lidí nebo celého souboru. Když to přirovnáme ke sborovému zpívání, taky tam může být jeden part, kdy je odpovědnost větší, potom se zase musíte udržet na stejné úrovni s ostatními. Je nutná neustálá pozornost. Vždycky musí být člověk soustředěný, aby věděl kdy začít a kdy se na něj ta odpovědnost přeleje. Mě třeba baví dělat úplně kratičké výstupy, když jsou vtipné a něčím okořeněné. V nich se můžete vyblbnout víc než třeba ve velké roli, kde máte větší odpovědnost.
Ve Věci Makropulos cítím, že z hereckého hlediska tam nejvíce vytvářím postavu. Ten text je dramatičtější. Mám tam sice dva krátké výstupy, ale na nich vytvořím postavu. U ostatních kusů takový pocit nemám, jsou to spíš hry kabaretního typu. K nim patří i Ignácius, což je spíš zhmotnělá literatura než dramatický text.
Proti kabaretům nic nemám. Rád si sám ze sebe dělám legraci. Domnívám se ale, že by takový kabaret měl vzejít z delšího působení souboru, nemělo by jich být tolik jako teď. Mělo by to mít delší vývoj. Kabaret by měl vyjít z něčeho, co se nashromáždí. Něco, co vytryskne. Na můj vkus je tu až příliš mnoho kabaretů. Víc tíhnu ke klasické tvorbě postavy a klasickému divadlu. A je jedno, zda je to komedie nebo drama. Protože improvizovat se dá i v klasickém divadle s pevně vystavěnými situacemi. A kromě toho je pro mě zajímavé vytvářet postavu, která má oblouk.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
HUDBA
Hudební tipy 40. týden
Jimmy Carter – Rock N Roll President
Láska k hudbě a přátelství s mnoha hudebníky, třeba s Williem Ne celý článek
OPERA/ TANEC
FOK uvede Griegův klavírní koncert s Markem Kozákem
Ve Smetanově síni Obecního domu zazní 9. a 10. října 2024 Klavírní koncert Edvarda Griega v podání vynikajícíh celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Retrospektivní výstava fotografky Jarcovjákové
Retrospektivní výstava představí tvorbu fotografky Libuše Jarcovjákové, která přes půl století přirozeně a živ celý článek