Scéna.cz 

The Havel Festival New Yorku - ohlédnutí

Besedou čtyř slavných amerických dramatiků – Edwarda Albeeho, Israela Horowitze, Anny Deavere Smithové a Wallace Shawna - na havlovské téma a slavnostním „opožděným“ předáním ceny OBIE přítomnému bývalému českému prezidentovi skončil počátkem prosince 2006 The Havel Festival, více než měsíční hold umění a životu Václavu Havlovi, který probíhal v několika newyorských divadlech. Oproti původním předpokladům se autor na představeních festivalu svého kompletního dramatického díla, pořádaného u příležitosti jeho amerického pobytu a nedávných sedmdesátin, objevoval často – ze šestnácti inscenací a dvou čtení Havel navštívil rovnou polovinu.
V některých případech nepohrdl příležitostí připomenout si vlastní hry, na jejichž existenci dle vlastních slov sám skoro zapomněl. Nevadí, že třeba světová premiéra hříčky Motormorfóza (kdysi pouhé součásti „zábradlácké“ revue Autostop) v rozkošné loutkové podobě či sebeironická televizní satira na intelektuálštinu Motýl na anténě, poprvé uvedená v divadelní verzi, patřily spíše k lahůdkám pro havlovské znalce. Čtení Spiklenců (s hollywoodskou star Kathleen Turnerovou) a zejména inscenace Horského hotelu (v režii Michaela Gardnera) v americkém podání však Havla natolik nadchly, že dokonce poopravil svůj interní „žebříček oblíbenosti“ vlastních děl.

Havlova přítomnost však byla jen jakýmsi bonusem pro diváky vlastního festivalu, jehož návštěvnost postupně rostla. Večerní víkendová představení nejznámějších Havlových her, kterými koncem listopadu festival vrcholil (a kterých se osobně zúčastnily i zástupkyně Havlovy pražské agentury Aura-Pont), zaplnila oba jeho malé, off-off-broadwayské stánky (brooklynský Brick Theater a Ohio Theater v srdci dolního Manhattanu) vesměs mladým a bystrým publikem. Vyrozumění, Largo desolato a Pokoušení režírovali Edward Einhorn, resp. Eva Burgessová a Ian W. Hill s porozuměním pro Havlovu takřka hudební skladbu a humor a s využitím velké přednosti amerických herců – jejich rétorických schopností. Zřejmě nejlepším výkonem festivalu byl Staněk Richarda Totha, někdejšího protagonisty pražského souboru Misery Loves Company, v aktovce Protest (režie Robert Lyns), která newyorské diváky doslova strhla i svou aktuálností.
Kromě zmíněné světové premiéry Motormorphosis přinesl festival pět anglosaských premiér a pět premiér nových amerických překladů Havlových her. Přímo pro festival pak vznikly z iniciativy Aura-Pontu aktuální anglické verze tří „velkých“ slavných her z let šedesátých - Zahradní slavnost, Ztížená možnost soustředění a Vyrozumění – v překladech Jana Nováka, Štěpána Šimka a Paula Wilsona. Na inscenacích se podílelo celkem dvacet renomovaných režisérů, včetně šéfů divadel, v nichž se představení konala – Roberta Lyonse z Ohio Theater na Manhattanu a Michaela Gardnera ze zmiňovaného Brick Theater – a iniciátora festivalu Edwarda Einhorna, uměleckého šéfa Untitled Theater No. 61, programově se zaměřujícího na absurdní divadlo. V inscenacích se objevilo kolem stovky newyorských herců.