Scéna.cz 

Beethoven, Debussy a Franck

Když jsem psala tuto recenzi, prožíval její hlavní aktér snad nejkrutější chvíle svého života – byl mu totiž zcizen jeho „výrobní nástroj“, jeho drahocenné violoncello. A snad právě jeho drahocennosti a tudíž neprodejnosti může děkovat za to, že „hudbymilovný“ zloděj posléze violoncello vrátil, tudíž violoncellista Jan Škrdlík se může se svým milovaným nástrojem dál těšit z úspěšné koncertní i nahrávací činnosti.
A nyní tedy k avizované nahrávce. Stá­le větší obliby docházejí na CD výkony interpretů zaznamenané live, na veřejných koncertech. Sami interpreti přiznávají neopakovatelnou atmosféru při koncertu před publikem, oproti atmosféře, při níž vznikají studiové snímky. Je to přesvědčení i violoncellisty Jana Škrdlíka, absolventa JAMU ve třídě prof. Bedřicha Havlíka, a neobyčejně mnohostranně aktivního sólisty i komorního hráče (je členem Wallingerova kvarteta, Smyčcového tria Gideon, souboru barokní hudby Ardor musicus a Brno Chamber Soloists). Ve spolupráci s pianistkou Petrou Besa Pospíšilovou, která se po studiích ve vlasti stala žačkou Bruna Canina na vysoké hudební škole v Bernu, prezentují na CD záznam koncertu konaného 28. 3. 2006 v inspirativním prostředí novorenesančního sálu v brněnském Besedním domě, na němž uvedli stěžejní díla violoncellové literatury. Jejich podání tří sonát – Ludwiga van Beethovena (Sonáta pro klavír a violoncello g moll op. 5 č. 2), Clauda Debussyho (Sonáta pro violoncello a klavír) a Cézara Francka (Sonáta pro violoncello a klavír A dur) zaujme nejen perfektním technickým zvládnutím všech hraných děl, perlivou technikou, ale i vyslovenou radostí ze společného muzicírování, hlubokým ponořením se do obsahu skladeb a naprosto dokonalou souhrou; vyhovují si vzájemně tak samozřejmě, jakoby to hrál jeden člověk. Z referátu Jana Trojana cituji: „Beethovenův průboj, Debussyho snivost a strhující romantika Franckova tu nacházejí adekvátní vyjádření“.

Je dobře, že takovéto výkony neodezní s ukončením koncertu, ale jsou zachyceny a archivovány. Kromě požitku z interpretace je nahrávka i dramaturgickým osvěžením, neboť přichází s nevšedními tituly; člověk neslyší tak často Franckovu houslovou sonátu v provedení violoncella! (S autorovým souhlasem ji takto přepsal violoncellista a pedagog Jules Dellsart). Ostatně nejlépe ji charakterizuje výrok jednoho z pařížských kritiků: „Sonáta to není, ale je proklatě krásná!“
Mám-li zachovat formu ABA a vrátit se k úvodu své recenze, pak je pro české interpretační umění velmi pozitivním faktem, že Janu Škrdlíkovi bylo jeho violoncello navráceno…

ART PETRA BRNO
L. van Beethoven: Sonáta pro klavír a violoncello g moll op. 5 č. 2,
Claude Debussy: Sonáta pro violoncello a klavír, Cézar Franck: Sonáta pro violoncello a klavír A dur
Jan Škrdlík – violoncello, Petra Besa Pospíšilová – klavír
Nahráno 28. 3. 2006 v Besedním domě v Brně, zvuk a střih Karel Špaček, sleeve-note Vratislav Hnátek, fotografie Ondřej Besperát, grafický návrh Magdalena Říčná. Celkový čas 60:08
(Zdroj Hudební rozhledy 06/ 2007 - Věra Lejsková)