Scéna.cz 

František Matoušek - Kdo mě dneska hlídá?

Od poloviny září je k vidění výstava z aktuální tvorby Františka Matouška v Galerii České pojišťovny, Spálená 14, Praha 1. Na české výtvarné scéně patří dílo Františka Matouška do té veřejnosti přístupnější kategorie zobrazivé malby, která je tak opakovaně oslavovaná. Forma, ani ta šťastně nalezená originální a svébytná, není ale v tvorbě tohoto autora to nejpodstatnější. Mohl by tvořit jakkoli, kroužil by kolem téhož: přeložit současný nečitelný svět do osobního jazyka, rozložit jej na prvočinitele, na intimní a jednoduché prvky, tak srozumitelné a blízké jako je tvář dítěte nebo řeka.
U Matouškových obrazů platí i Chalupeckého památný výrok, že dílo se neukazuje divákovi, ale divák se ukazuje dílu. Tím nejcennějším na talentu není dílo, které vytvoří, ale osobnost, kterou otevírá.

Matouškovi se podařilo to, co se dnes poštěstí už jen málokterému umělci: najít novou originální metodu, jak sdělovat něco naprosto obyčejného. Obrazy vytváří vytrháváním jednotlivých nití z klasické džínoviny. Takové obrazy vznikají redukcí. Nikoli přidáváním materiálu, ale jeho ubíráním. Výstava obrazů z aktuální tvorby v rámci výstavního cyklu Krajina a figura v současném českém výtvarném umění. Kurátor výstavy Pavel Lagner.
Malíř František Matoušek (1967) se objevil na české výtvarné scéně v půlce devadesátých let mezi nejmladší generací pohybující se v dnes už neexistující pražské galerii MXM. Jeho hlavním konceptem, jenž je nejcharakterističtějším rysem jeho tvorby, je metoda vytrhávání nití z džínoviny, vytváření optických protikladů a případné domalování plátna. Touto náročnou metodou dosahuje téměř fotorealistických potrétů a krajin, které však zdaleka nejsou pouhým sofistikovaným řemeslem. Domalováním, ale i tématem a způsobem jeho uchopením je Matoušek zcela nezaměnitelný. Portrétovaní patří do jeho osobní paměti, podobně jako krajiny, které realizuje přímo v terénu – jen málokdy pracuje s fotografiemi.