Jaromír Honzák: Jedním ze znaků jazzu byla vždy schopnost reagovat na podněty přítomnosti.
autor: Z webu
Skladatel a kontrabasista Jaromír Honzák je dlouhodobě jedním z čelných představitelů české jazzové scény a často spolupracuje též se zahraničími hudebníky. Výsledky jeho autorské tvorby jsou vždy netrpělivě očekávány a jsou vždy událostí. Právě vydává album - A Question To All Your Answers.
Přesně řečeno mě osobně trvá dlouhou dobu nasbírat jakýkoli materiál, natož silný...
Je trochu zvukově střídmější – základní sestava je kvartet oproti dřívějšímu kvintetu. Absence saxofonu činí výsledný zvuk komornější a snad i trochu kompaktnější, alespoň doufám. V určitém smyslu to pokračování určitě je – v hledání hudebního tvaru, zvuku, který někde jakoby existuje ve své ideální podobě a člověk se jej snaží uchopit a zhmotnit.
S Michalem a Lukaszem hrajeme pravidelně nějakých 5 – 6 let, možná o něco déle. Když říkám pravidelně, netýká se to četnosti našich vystoupení, ale právě té kontinuity. Oni jsou nedílnou součástí hudby na obou CD, jejími spolutvůrci. S jinými hráči by to byla jiná hudba. A já jsem měl chuť udělat ten další krůček právě s nimi, protože vnášejí do mých skladeb něco, o čem nemusíme mluvit a na co se vždy těším.
David je ve svém věku nesmírně vyzrálý a osobitý hráč. Fascinuje mě na něm kromě mnoha dalších věcí jeho schopnost vcítit se do různých stylů a pojetí jazzu a vnést do hudby to pravé, co ji povznese. Zároveň vytváří svou vlastní, velmi osobitou a specifickou hudbu.
Točili jsme ve studiu Tokarnia (kovárna), kousek za Varšavou. Studio mi doporučil Lukasz Zyta. U nás jsem totiž nemohl najít vhodné studio s kvalitním pianem. Z tohoto důvodu jsme nenatáčeli v mém jinak oblíbeném studiu ve Zlíně, kde vzniklo předchozí CD, se kterým jsem byl zvukově velmi spokojen. Na něm ovšem hraje Michal většinu skladeb na Fender Rhodes, zatímco pro hudbu na novém CD jsem chtěl co nejlepší akustické piano.
Tokarnia je takové domácí studio v suterénu rodinné vilky, majitelem a zvukovým mistrem v jedné osobě je jazzový pianista Jan Smoczynski. Tím, že nás nahrával jazzový muzikant, odpadla spousta vysvětlování a nedorozumění. K dispozici jsme měli skvělé křídlo Yamaha. Na míchání a mastering jsem se vrátil do Zlína, do „V“ studia Ivo Viktorína a Petra Vavříka.
Část nového repertoáru jsme si zahráli na koncertech asi půl roku před natáčením, zbytek dohromady poprvé až ve studiu.
Je pravda, že na mých albech se hudba postupně vzdaluje jazzové tradici. Na prvním albu se jí ještě pár skladeb přibližuje, ale postupně jsou slyšitelnější jiné vlivy. Je to asi přirozené, člověk se jednak vrací ke svým vlastním kořenům, nikoli ke kořenům nějakého stylu, a zároveň jej ovlivňuje svět kolem. Myslím ale, že jedním ze znaků jazzu byla vždy schopnost reagovat na podněty přítomnosti a vyjadřovat ducha doby. Takže vzdalovat se jazzové tradici neznamená vzdalovat se jazzovému duchu.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
DIVADLO
Činoherní klub uvádí: 2 x Karla Čapka
Činoherní klub uvádí: Přehlídku amatérských divadelních souborů pořádá Památník Šoa Praha ve spolupráci s Čino celý článek
OPERA/ TANEC
Operní tragédie Otello na jevišti Státní opery
Do Státní opery se po téměř deseti letech vrací nejslavnější italská operní tragédie – Verdiho Otello. V celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 40. týden
Záhady starého Egypta (5/10) - Brána do podsvětí
Putování Egyptem za jeho úchvatnými památkami, které dodne celý článek