Scéna.cz 

7. Spectaculo Interesse i v netradičním prostoru

Druhou část festivalu Spectaculo Interesse zahájila pohádka O pejskovi a kočičce Starého divadla v Nitře v režii Ondreje Spišáka. V jednoduché scéně – lavička v parku a kolem ní dva stromky – se odehrály tradiční příběhy jak vařili dort, jak prali prádlo, o smutné košilce ad. Jednotlivé příběhy sehráli dva mladí sympatičtí herci, průvodce dějem byl sám Josef Čapek, který vytvářel i hudební doprovod. Celkově inscenace budila dojem běžné zájezdovky, která se dá rychle postavit a zbourat v jakémkoli kultůráku, kde se hraje dopoledne pro děti, a kam byla ostatně „šoupnuta“ i v Ostravě.
Spící krasavice francouzské herečky Colette Garriganové nebyla určena dětem, neboť se opět jednalo o přepis klasické pohádky (jako u dračích Jak si hrají tatínkové a u Popelky Moki Theateru) do moderní doby. Jednalo se však o inscenaci zajímavou, která měla čím zaujmout, a to především energií sršící protagonistkou, dále prací s předměty, které tvořilo kuchyňské náčiní, zdařilou stínohrou i pozoruhodným příběhem. Šípková Růženka zde byla vykreslena jako děvče z chudé rodiny, žijící někde na předměstí Glasgowa či Manchesteru. Odchod otce od rodiny je vysvětlen tak, že král nezvládl vrůstající nezaměstnanost a klesající HDP ve svém království. Růženka je několikrát zatčena při drobných krádežích v obchodním domě, ale den před svými šestnáctými narozeninami skončí na přístrojích v nemocnici, a když se probere, vdá se, a má děti. Zda se jednalo o happy end či o opakující se kolotoč, nechala autorka otevřené.

Po Spící krasavici jsme mohli zhlédnout Jitřenku, inscenaci Eduarda De Paivy Souzy. Jitřenka je však čert, který má vykonávat zlo, avšak ona by raději tančila a nosila hezké šatičky. Je proto vrácena zpět do inkubátoru. Jitřenka je variací na Anděla, první inscenací De Paivy, kterou si získal zaslouženou pozornost na předchozím ročníku Spectacula. Opakované principy bez dalšího rozvoje však začínají nudit, jak se dále ukázalo v inscenaci Fasáda, kterou přichystal De Paiva s Bialystockým divadlem loutek.

Zajímavé představení, Bajky a sny, přivezla katedra neslyšících z brněnské JAMU. Opět se potvrdila vysoká kvalita práce režisérky Zoji Mikotové. Další zajímavou inscenací byl i Příběh osamělého muže, který si, aby si odlehčil od své samoty, vytvoří loutky ženy a dítěte, a vymýšlí si vzpomínky na rodinný život. Když se však v jeho příbytku objeví skutečná žena, nedokáže se s ní sblížit. Jednalo se o velmi zajímavé divadlo se značně smutným koncem.

Letošní festival nabídl svým hostům i zajímavou exkurzi na samý okraj Ostravy, kde se v Hornickém muzeu OKD Landek kromě prohlídky dolu odehrála znovu inscenace Z deniku Ostravaka, tentokrát v autentickém prostředí havířské řetízkové šatny.

Na závěr festivalu, v pátek 5.10., byly vyhlášeny ceny. Hlavní cenu získalo divadlo DRAK za inscenaci Jak si hrají tatínkové, dále byly oceněny tyto inscenace: Spící krasavice Colette Carriganové z Francie, Tři mušketýři divadla Alfa z Plzně, Upír divadla Stuffed Puppet Theatre z Nizozemí a Z deniku Ostravaka domácího Divadla loutek. Diváckou cenu získala Jitřenka divadla Theatre Group Duda Paiva z Nizozemí.