Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

KROFTA + KROFTA: Ve dvou se to líp táhne

JAKUB

Jakube, pořád vás ještě baví spolupráce s otcem?
Ono toho zas tolik není. Jediná spolupráce se vším všudy byl vlastně jen Pinokio. Vůbec jsem nepřemýšlel, jestli dělám s tátou či s kýmkoli jiným. Strašně mě bavil cirkus, téma, prostředí. Pro mě to byla tak vzrušující příležitost, že se nedala odmítnout. Naše vztahy jsou dobrý. Jak jsem tátu v dětství příliš často neviděl, tak si to teď užíváme a docela nám to klape.

Máte při práci rozdělené role?
Není to striktně rozdělené. Dělám to, co je potřeba. Když on je utahanej, nastoupím já, když mám lepší nápad, řeknu ho. On je samozřejmě šéf. Je to pro mě slušná a výhodná pozice. Když režíruju sám, sám nesu kůži na trh. Takhle jsem v bezpečí a větším kli-du. A tím můžu být věci víc užitečnej. Při vzájemné spolupráci jsem klidnější. Šéf drží na uzdě celou company, což jsou desítky desítky dalších lidí a profesí. Pinokio byl tak velkej projekt, že bylo dobře, že jsme na to byli dva.

Kdy vznikl projekt Mor na ty vaše rody?
Myslím, že s tím přišel Nori Sawa, Japonec, žijící v Praze. Někdy v roce 1999.

V čem je rozdíl mezi českou a japonskou verzí?
V české verzi hrají role Češi a Japonci hrají chór, v japonské verzi je to opačně. Zkoušení bylo na dvě fáze, a současně vznikaly dvě verze inscenace.

Po japonském turné inscenace zanikne?
Ne. Po japonském turné zůstanou japonští herci doma a pak nastane třetí fáze: českou verzi doplníme o český chór a budeme Romea a Julii hrát dál - ve stylu bunraku, ale jen s českými herci.

JOSEF

Co má společného bunraku se Shakespearem?
Bunraku je jeden z tradičních druhů divadelního umění, kde loutku vodí tři lidi. Hlavní vodič hraje hlavu a ruku, druhý ruku a třetí nohy. Tenhle typ loutkového divadla vznikl na ostrově Awadži v době evropské renesance. Jistý pan Bunraku pak odjel do Ósaky, kde založil divadelní skupinu.
Mezi Shakespearem a bunraku je vlastně logická spojitost, včetně toho, že stejně jako u Shakespeara hráli bunraku původně jen chlapi. V Ósace je Národní divadlo bunraku, což je sofistikovaná podoba tohohle lidového loutkového divadla, kde dosá- hli velkého mistrovství.
Je nádherný se na to koukat, ale zároveň je to k nekoukání. Ale Japonci si to uvědomujou. Tenhle poklad si pěstujou, ale přesto jim stojí za to investovat například do toho, aby bunraku zkusili konfrontovat s jiným divadelním projektem. A nic se nestane. Je to velmi volný a prozíravý přístup. Mistři z Národního divadla by samozřejmě nepřijeli, ani by jim to nebylo dovoleno. Takže jsem vybíral herce, kteří měli s technikou bunraku jisté zkušenosti.
Mě bunraku zajímalo z toho důvodu, že je to manipulace. Ne jako technologie, ale ve filozofickém významu: být manipulován, nebo manipulovat někým. Zajímalo mě spojení východní techniky s evropským divadelním názorem.

Jakou roli hrál Nori Sawa?
Byl u zrodu projektu a je garantem japonské verze. Je sice identická s českou, ale japonštinou zkrátka nevládnu, takže to má na triku on. I velký díl dramaturgie. Hla- vním dramaturgem byl samozřejmě Milan Klíma, ale u té japonské verze drobné úpravy dělal on.

Jak se ti spolupracuje s Jakubem? Máte rozdělené role?
Možná, že Jakub to má rozdělený. A chytře - já o tom nevím - všechny moje stařecký excesy s roztomilostí jemu vlastní přechází. Nevím, do jaké míry si té spolupráce váží on, ale pro mě je to víc a víc příjemný. Když jsme dělali představení v Americe, byla jeho role něco mezi asistentem režie, tlumočníkem (vládne angličtinou lépe než já) a řidičem, protože jsme denně jezdili šedesát mil do divadla z jednoho státu do druhýho. Tehdy jsem byl ještě kategorickej a neústupnej vůči jeho názorům, ale čím dál tím víc si troufám říct, že moudří. A já stárnu. Najednou zjišťuješ, že jsi starej a myslíš si, že ještě něco vymyslíš - hovno! Divadlo jde jinudy a zaplaťpánbu za to. A já víceméně přistoupil časem na to, že se ze mně stává takovej repertoárovej režisér. Strašně rád to dělám kvůli tomu, že pak tady zbyde těm mladejm klukům víc prostoru na to, aby si mohli něco novýho zkoušet. Což se děje. A je to bezvadný. Třeba představení Všechno lítá, co peří má - nedávno s tím byli v Americe a měli obrovskej úspěch. Oni si hledaj svůj ksicht. Já nevím, jestli to bude dobrý, ale jsem šťastnej za to, že je to jiný. Poněvadž nejhorší by bylo, kdyby to bylo stejný, kdyby kopírovali to, co je.

Loni jsi režíroval v Pinokiovi slony, letos projekt s Japonci, co chystáš v nejbližší době?
Rád bych se věnoval škole a Mezinárodnímu institutu figurálního divadla. Myslím, že si to Hradec zaslouží, i ten Drak. Město se k divadlům chová bezvadně a já věřím, že bude ruka štědrá i nadále. Ona je to aktivita divadla Drak, ale nemáme ani korunu navíc. A ono to něco stojí, i když si budeme v případě mezinárodních projektů shánět peníze v zahraničí. Ale jde o to, aby se mohlo tři měsíce něco zkoušet bez toho děsivýho existenčního tlaku.

24.6.2001 Jarmila Trávníčková | rubrika - Festivaly

TIP!