Scéna.cz 

Gustav Heverle a Otto Lackovič

Krátce po sobě odešli dva pamětníci starých zlatých divadelních i filmových časů – Gustav Heverle (88) a Otto Lackovič (81). Shodou okolností oba dva strávili svůj divadelní život (od 50. do 90.let) v Městských divadlech pražských a patřili mezi poslední pamětníky zdejší Werichovy éry. Oba se také po mnoho desítek let objevovali v českých filmech.

Vítek z Pyšné princezny
Gustav Heverle se narodil v Praze 31.ledna 1920. V divadle – kde pamatoval éru Jana Wericha v Městských divadlech pražských hrál střední a menší role, stejně jako v desítkách filmů. Poprvé si zahrál v roce 1949 ve filmu Chceme žít, naposledy se objevil v roce 2001 v tv filmu Zdeňka Zelenky Ideální manžel.
Nejvíce diváků si jej zapamatovalo jako Vítka, přítele krále Miroslava z Pyšné princezny. Z dalších projektů, ve kterých se objevil, připomeňme např. filmy Šíleně smutná princezna, Atentát a Hvězda zvaná Pelyněk či televizní seriály Sanitka, Plechová kavalerie, Dobrá voda, Hříšní lidé města pražského či inscenaci Romeo a Julie na konci listopadu. Zemřel náhle v Praze 22. ledna 2008.

Chalupář s knírem
Otto Lackovič se narodil 5. dubna 1927 v Hlohovci (okres Trnava). Od roku 1945 prošel scénami v Nitře, Michalovcích, Prešově a v Žilině. V roce 1955 zakotvil v pražském Divadle satiry, přejmenovaném pak Werichem na Divadlo ABC, a v roce 1962 zůstal ve svazku Městská divadla pražská. Starší diváci si jej mohou pamatovat např. jako Villona z Balady z hadrů, šerifa Talbotta ze Sestupu Orfeova, Pistola z Veselých paniček windsorských ad. Herec, který byl zapamatovatelný svým mohutným knírem, se v posledních letech se jen občas se objevoval v Divadle Skelet Pavla Trávníčka a v Divadle Na Jezerce, kde hostoval v komedii Kaviár nebo čočka.
Od počátku 50. let spolupracoval s českým a slovenským filmem, a má na kontě desítky rolí. Byl přítelem režiséra Dušana Kleina a ten mu při natáčení filmu Můj přítel Fabian, kde oba hráli, slíbil, že „půjde studovat filmovou režii a pak mě bude obsazovat do svých filmů. Napřed jsem hrál cikána v jeho filmu Radikální řez, pak ve snímku Kdo se bojí, utíká a i do třetice mi nabídl roli romského holiče Pišty," vzpomínal Lackovič. Od Kleina se nechal inspirovat režisér František Filip a Lackoviče obsadil jako drůbežáře Fera do seriálu Chalupáři. Lackovič si také zahrál v seriálech Bylo nás pět, Synové a dcery Jakuba skláře, Rodáci, 30 případů majora Zemana a ve filmech Nesmrtelná teta, Trhala fialky dynamitem, Sestřičky, Bumerang (1983). Lackovič byl oceněn za své celoživotní mistrovství v dabingu (určitě si pamatujete hlas padoucha Rollinse ve Vinnetouovi). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix. V posledních letech trávil Lackovič hodně času na chalupě v Českém ráji, ale rád se vracel. k divadlu. Tvrdil, že "Dokud herec chodí, slyší a vidí, může hrát do devadesátky. A já hraji od svých osmnácti, takže nějakou praxi už mám..."
Zemřel 4. února 2008.