"Taková cesta do nebe."
Petr Tyc, absolvent pražské konzervatoře - obor klasický tanec, vystudoval choreografii na pražské Hudební akademii muzických umění u profesora Pavla Šmoka. Poté absolvoval studijní pobyt ve studiu Merce Cunninghama v New Yorku. V letech 1983-92 působil jako tanečník v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka a v letech 1992-94 v předním britském souboru Rambert Dance Company v Londýně. Od roku 1994 působí jako nezávislý choreograf, tanečník a pedagog. V roce 2000 vedl Petr Tyc taneční soubor Divadla F. X. Šaldy v Liberci, pro který vytvořil představení To málo co vím o sylfidách a choreografii Sáře bylo devadesát let na hudbu Arvo Pärta.
P. Tyc režíroval inscenaci Pád domu Usherů ve Státní opeře Praha. Ze samostatně produkovaných tanečních projektů uveďme Znásobeně sám a Čtyři biblické tance.
K tanci jsem inklinoval od malička a rodiče mi nebránili. Najednou jsem se probral a zjistil, že jsem tanečník. Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Jediné, co jsem opravdu věděl, že nechci dělat balet.
Asi jsem přemýšlivější extrovert.
Určitě ne.
Je to práce jako každá jiná. Měla by bavit. Samotné představení, to je něco vyjímečného. Taková cesta do nebe. Zbytek je spousta práce.
To je pro každého absolutně individuální záležitost. Pokud chcete, aby vaše tělo fungovalo, musíte se mu věnovat. Někteří tanečníci dělají tanec téměř bez tréninku, pouze se nějakým způsobem udržují.
Moderní tanec využívá více přirozených schopností těla. Taneční technika není tolik umělá jako u klasického baletu.
Rozhodně. Přímo se v tom vyžívám.V určitých pasážích mám na to více času, i když se někteří diváci bojí tuto hru přijmout.
Představení je mnohem těžší, když si diváci nechávají vše v sobě, když nepouštějí pocity ven.
Když myšlenku ztvárňuje pouze jeden tanečník musí jít víc do hloubky. Kompoziční prostředky jsou omezené, což je nesmírně zajímavé. Sám sebe nuceně omezujete, a tím se nutíte hledat zvláštní řešení. Divák se soustředí na pohyb jediného těla. Vnímá ho do posledního detailu. Tanečník do svého vyjádření vtěluje sám sebe, své nitro. Dává se divákům. Osobně při každém představení jako bych prožíval celý život. Projdu širokou škálou pocitů. Fyzická a psychická náročnost je pro mě očistná. Hraji si na svém hřišti a mám vše pouze ve svých rukou.
Musí si s ním rozumět. Musí ovládat tělo co nejdokonaleji, mluvit jím a mít dokonalou artikulaci. Umět své pocity předávat dál. Být schopen svým gestem, postojem nebo pohybem přesáhnout vzdálenost mezi divákem a sebou.
Od Marty Graham se současný moderní tanec jógou inspiruje. Všechny taneční techniky se navzájem prostupují. Asijská kultura má jiný vztah k tělesnosti než křesťanská. Obě kultury se navzájem od sebe učí, v tanci spíš ta západní od té východní. Dnes trénink tanečníka vychází i z těchto technik.
V Bloudovi jsem dělal režijní a pohybovou spolupráci režisérovi Dočekalovi. V Ponci už jsme dvakrát uvedli moje poslední taneční představení To málo co vím o sylfidách. Těším se, až rekonstrukci Ponce dokončí. V září a v listopadu 2001 tam máme hrát Sylfidy znovu. Taky se těším na novou inscenaci Dona Giovanniho, kterou režíruji pro Státní operu a bude mít premiéru v prosinci 2001, na práci pro HaDivadlo v Brně, pro které připravuji novou inscenaci a na znovuuvedení Pádu domu Usherů Philipa Glasse v listopadu 2001 a lednu 2002 ve Státní opeře.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
HUDBA
Saxofonistka Nubya Garcia vydává album Odyssey
Nekompromisní londýnská saxofonistka Nubya Garcia vydává na značce Concord Jazz nové album nazvané Odyssey. Na celý článek
OPERA/ TANEC
Bennewitzovo kvarteto nové album
Bennewitzovo kvarteto patří mezi současnou mezinárodní špičku komorní hudby. Koncertuje na prestižních pódiích celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Výtvarné tipy 40. týden
Záhady starého Egypta (5/10) - Brána do podsvětí
Putování Egyptem za jeho úchvatnými památkami, které dodne celý článek