Scéna.cz 

Televizní tipy ČT – 19. týden

Chcete-li si připomenout prostřednictvím historie, že umělci do v Čechách nikdy neměli snadné, jistě se rádi podíváte na Tři spory, uváděné v cyklu Archivní návraty. První ze tří televizních her o osobnostech spjatých s Národním divadlem, z nichž každá musela za svůj umělecký názor bojovat, je věnována architektu Josefu Zítkovi (Spor Josefa Zítka). Po požáru Národního divadla v srpnu 1881, který celý národ prožívá jako národní katastrofu, ujímá se profesor Zítek rekonstrukce divadelní budovy v zjitřené dobové atmosféře. Snadno se pak dostává do sporů o svou novou koncepci a je nucen čelit nejrůznějším útokům nejen na své rekonstrukční plány, ale i na svou osobu. Vzhledem k tomu, že Zítek nechce a podle svého svědomí ani nemůže vyhovět připomínkám, které jeho plány oklešťují a znehodnocují, projektu na obnovu Národního divadla se vzdává. Jeho nástupce, architekt Schulz, však stavbu divadla v jeho intencích provede. V režii Ludvíka Ráži si hlavní role architekta Zítka zahrál Luděk Munzar a architekta Schulze Eduard Cupák. Vysílá se 6. května v 9.30 hod na ČT1.

Ve stejný den v 16.20 na ČT2 bude v rámci cyklu Brána opoznání k vidění pozoruhodný dokument věnovaný Boticelliho obrazu Primavera (Boticelli:Primavera). Botticelliho obrazy obsahují průvody zářivých postav, krásně ozdobených a popisovaných se zaujetím pro každou významnou podrobnost, jako je tvar prstu nebo prstenec vlasů. Všechny tyto postavy radostně oslavující kvetoucí přírodu, zaujímají své symbolické místo v alegorii života. Symbolický význam, který je osvětluje a zdobí, je důležitější než individuální charakter každé jednotlivé tváře a předmětu. Onen průvod kráčí nad všemi ostatními významy - kráčí s ročními obdobími, kráčí od zrození k smrti, kráčí mezi nebem, zemí a peklem. Primavera česky znamená jaro, vděčí za svůj vznik literárnímu vlivu Poliziana a Lorenza de'Medici. Vyjadřuje však ještě dokonaleji než jejich básně jarní období renesanční Florencie, které mělo být brzy nato zatemněno živelnou pohromou, morem a náboženským fanatismem. Obraz lze charakterizovat jako "Venuše obklopená Gráciemi a květinami symbolizujícími jaro". Na dramatickém symbolismu obrazu mají svůj podíl divadla a šarády, pořádané rodinou Medicejů. I obraz sám může být považován za fantazii, v níž se božstva smilují a zosnují setkání dvou milenců v jarním lese. Vpravo posunuje Boreas nesmělou urozenou dívku za postavou jara. Tři Grácie tančí a Kupido míří svým šípem na mladého muže. Samotný obraz je možná nejradostnější, který kdy byl namalován, nesporně je však nejradostnějším ze všech obrazů Botticelliho. Je to malba dokonalé harmonie, v níž jsou lidské bytosti tak přirozené jako květiny a drapérie Grácií nasvědčují, v čem je Botticelli řeckému duchu nejblíže.

Na 11. května 2008 od 12.15 hod. byly ze Zlatého fondu vytaženy Nedosněné sny. Příběh je vyprávěním o spisovatelské dvojici bratrů Mrštíkových, kteří patří k významným představitelům generace českých realistů. Původním inspiračním zdrojem ke vzniku filmu byla vydaná korespondence všech čtyř bratrů Mrštíků, z nichž jsou známí především Alois a Vilém. Kniha dala filmu i název. Alois a Vilém Mrštíkové byli již za svého života ceněni jako významní spisovatelé, zejména Vilémova Pohádka máje byla velmi populární, ale jak to už v životě bývá, nedosněné sny, nerealizované literární plány a vždy přítomné komplikace a potíže v životě denním i v tom literárním a kulturním je trápily často natolik, že to nevyvážilo ani jisté uznání či úspěchy. Takovým nesporným úspěchem byla i Maryša a její uvedení na scéně Národního divadla.

Hlavním inspiračním zdrojem obou spisovatelů byla příroda a vesnický život, který je ve filmu zachycen v ještě zachovaných autentických reáliích. Zároveň je zde zobrazeno velmi živě i české a moravské umělecké prostředí druhé poloviny devatenáctého a začátku dvacátého století. Oživuje celou plejádu významných postav českého uměleckého světa, boje o uvedení Maryši v ND, okolnost vzniku Pohádky máje i Roku na vsi. Vykreslení povahových rozdílů obou spisovatelů, z nichž mladší Vilém ukončil svůj život dobrovolně jsou obrazem dramatického hledání vlastní umělecké individuality.