Scéna.cz 

Michal Lang: DÁVNÍKOVÉ

Švandovo divadlo na Smíchově uvede ve světové premiéře 27. a 29. září 2008 ve Studiu inscenaci Michala Langa Dávníkové.

Dávníkové jsou groteskním thrillerem s prvky fantasy autora Michala Langa, kmenového režiséra Švandova divadla. Michal Lang je také režisérem inscenace a zároveň autorem scénické hudby. Dávníkové jsou na jednu stranu detektivkou o hledání vlastní identity a na druhou snovým příběhem o touze létat, o touze někam patřit, o nesmrtelnosti. To vše ve značně humorné a dobrodružné podobě, napříč časem, mytologiemi a žánry, což zdůrazňují i kostýmy Ivany Brádkové a magický sklepní prostor Studia dokonale využívající scéna Davida Baziky.

Roli Jarmila hraje pohostinsky Jan Zadražil, z řad členů Švandova divadla uvidíte Apolenu Veldovou, Evu Leimbergerovou, Luboše P. Veselého a Stanislava Šárského. Skupinku hostů dále rozšiřuje Lenka Ouhrabková a přední herečka Těšínského divadla Halina Paseková.

Jan Zadražil - ročník 1975; hraje také ve Strašnickém divadle, se souborem Veselé skoky v Divadle v Celetné, v divadle Ta Fantastika, v Divadle Na Fidlovačce, v Divadle v Řeznické a Divadle Husa na provázku.

Jaké bylo Tvé první setkání s textem Dávníků?
Já jsem se při čtení Dávníků pokoušel navečeřet. A nenavečeřel jsem se. Já si tu večeři ani nestihl připravit. Zůstal jsem prostě stát nad textem s nožem, máslem a rohlíkem a asi po hodině a půl jsem se přistihl, že máslo už upadlo a já tam ještě pořád stojím. Četl jsem to jedním dechem, jednak mě zajímalo, jak to dopadne, pak mě taky zaujalo, jak je ten příběh vystavěnej. Ale co bylo pro mě možná ještě důležitější, že jsem tam našel hodně míst, který se mě osobně týkaly. To mě zaujalo, že do toho Michal vtělil myšlenky, který mám v hlavě taky. Do tý chvíle jsem myslel, že jsem v tom sám, v pokládání si takových otázek. Nebo hledání odpovědí.

Před prázdninami proběhla tři veřejná představení Dávníků. Jaký dojem sis z nich odnesl?
Já jsem hrozně zlobil. Já totiž některý věci, přestože mi je říká člověk, kterej na to má právo a vlastně povinnost mi je říkat, a já bych mu je měl věřit a i jsem věřil, tak já si je přesto potřebuju ozkoušet. Abych fakt zjistil, že jsou špatně. Takže ty první dvě představení jsem „zlobil“, ale nedalo se jinak. To poslední představení si snad už „sedlo“ a já jsem byl poslušnej. Většina známých, co měla možnost to vidět, říkala, že takhle „ukázněnej“ výkon ode mně ještě neviděla. Já jsem ale mohl bejt ukázněnej jenom proto, že jsem věděl v přeneseným slova smyslu o každý čárce nebo tečce. Proč tam je, proč tam tak má být a proč tam nemůže být jinak. Rád bych takovýmhle způsobem pracoval dál, bylo to pro mě velký potkání. Mám pocit, že se mi vlastně profesně otevřely další obzory, který jsou nekonečný. A to mě naplňuje radostí, protože vidím, že je kam jít dál.

V Jarmilově životě bylo všechno jakž takž v pořádku až do onoho osudného dne, kdy pochopil, že Svatavu nic a nikdo nezastaví, že ho nezachrání ani Emilčina největší láska ve vesmíru a... že prostě musí pryč. Od té chvíle je ze snílka Jarmila existenciální štvanec. A to ještě netuší, že místa, kam ho jeho útěk dovede, a lidé a události, které potká, předčí všechna jeho očekávání...