Scéna.cz 

Výtvarné tipy ČT na 1. týden

Brána poznání / Goya: Poprava 3. května 1808 (Vysílání: 30.12., 16.25 hod., ČT2)
Napoleonova armáda v roce 1808 vtrhla do Španělska; v Madridu se občané vzepřeli okupantům a ti na vzpouru odpověděli popravami. Dramatické události zvěčnil geniální španělský malíř Goya (1746–1828), který vytvořil titulní, fascinující obraz přehledný jako plakát. Napomáhá tomu zjednodušení forem i koloritu: převládá zde okrová, bílá, černá, šedá a jejich výrazovou hodnotu lze srovnat s vytříbenou kompozicí střelce a oběti v prvním plánu. Dvě nejslavnější Goyova plátna jsou Útok na Mameluky na Puerta del Sol, známé pod názvem 2. květen a druhé Popravy 2. května. K prvnímu se zachovaly dvě přípravné skicy: chvatně črtané oleje přerývaného rytmu, prozrazující snahu o členitost forem. Na definitivním obrazu bylo této členitosti dosaženo; zároveň vzrostla jeho monumentálnost a patetičnost. Malíř zachycuje události v celé jejich tragičnosti.

Aleje jako součást naší krajiny (Vysílání: 30.12., 17.15 hod., ČT2)
Při putování malebnou českou krajinou objevíme spousty cest lemovaných stromy. Aleje a stromořadí vysazovali naši předkové z různých důvodů. Proč lidé vlastně vkládali tolik energie do výsadby alejí a údržby stromů? A jsou dneska tyto aleje vůbec užitečné, nejsou přežitkem v dnešní moderní době? Vypravme se tedy s průvodcem Václavem Cilkem krajinou a odpovězme si pak sami na tyto otázky. Cestou se potkáme s fotografkou Hanou Rysovou, jejíž láskou je fotografování stromů, se zahradními architekty Markétou Veličkovou a Petrem Veličkou, s ekologem Jiřím Klimešem a s mnoha alejemi, které tvoří monumentální chodby se stromy, kvůli kterým stojí za to zdvihnout hlavu k nebi. Pořad natočila režisérka Ljuba Václavová s kameramanem Josefem Nekvasilem.

Malování potmě (Vysílání: 02.01., 02.35 hod., ČT2)
Nevidomou Pavlu Francovou-Valníčkovou znají televizní diváci jako vynikající atletku a lyžařku, držitelku rekordů a nejcennějších medailí z paralympijských her. Dokument, který je zčásti jejím dialogem s režisérem a přítelkyní, výtvarnicí Bárou Hubenou, vypovídá o jejím pohledu na svět, jak jej my ostatní vidět nemůžeme. Její výpověď o pocitech, zkušenostech, láskách, snech a hledání je zasazena do výtvarného rámce. Pavla se velmi často vyjadřuje kresbou. Všechno, čím žije, co potřebuje a prožívá, se promítá do barev. Dny v týdnu i telefonní čísla mají své barevné vyjádření. Barvy neslouží jen k ilustraci, ale i k ztvárnění asociací, které se k věcem či jevům vztahují. Postupně zapomínáme na to, že Pavla nevidí. Ona sama o svém handicapu hovoří věcně a přemýšlí o své schopnosti jakéhosi vnitřního vidění.