Scéna.cz 

Morávek prosvítil Národní divadlo

Stalo se již pomalu tradicí, že alespoň jedna klasická hra za sezónu v nastudování Národního divadla se může stát legendou. V loňském roce to byla Maryša, Bratří Mrštíků v režii J. A. Pitínského. Platí totéž o Morávkově verzi Lucerny, která byla uvedena v první premiéře 15. listopadu 2001?
Musím přiznat, že jsem se na premiéru upřímně těšil. Vladimír Morávek prokázal nesporné kvality mimo jiné již v červnu u Richarda III.. Morávkovo pojetí klasiky hraje přesně na správnou strunu. Žádným způsobem danou materii nepoškozuje, ale co je důležité, neodpuzuje současného diváka. Jeho režijní rukopis se do inscenace zapsal zvláštní poetikou, kterou podtrhují obrazy Aloise Mikulky spolu s obrazy herecké akce.
Podtext národní hrdosti a identity ze hry úplně nevymizel, ale je dávkován spolu s tématem lásky v přesných a vyrovnaných dávkách. Pohádkové čarování vytváří střídmým divadelním kouzlem, jak jinak než Morávkovsky. Dramatičnost situace podtrhuje například „padáním“ jablek. Znalci ocení, že dokázal obnovit fragmenty zaniklého představení Kabaret Undine. Svědčí o tom například prvek jeleního Kentaura.

Vizuálno podtrhuje kouzlení hudebního mága Daniela Fikejze. Jeho dramatické šturmy vedle jemné melodie zapadají do komplexního rytmu. K tomu přizvukují herci. Iva Janžurová coby Klásková má správný říz a zaslouženě jí patřil opětovný potlesk. Hostování Pavla Lišky (Vodník Michal) je dobrá trefa. Jeho punk-rockové pohybové variace postavě nijak neubližují, naopak v přesně odměřené ztřeštěnosti odhaluje skrytou charismatickou sílu. Setkání mladého vodníka Michala se starým Ivanem (Radovan Lukavský) patří k velmi působivým zážitkům. Oba vytvářejí velmi silný symbol generační návaznosti, že se až tají dech. Na pováženou je postava Cizí kněžny (Chantall Poullain), byť se cizí přízvuk Francouzky může zdát jako dobrý fór, postupně začíná vadit. Častá nedokonalá výslovnost ubližuje kvalitě textu, neboť není rozumět. Dále se na Lucerně podíleli Vlasta Chramostová (Bába) - poprvé v životě, Jan Hartl (Zajíček), David Matásek (Mlynář) a Kateřina Winterová (Hanička).
Morávek Národní divadlo dokonale prosvítil a jeho Lucerna bezesporu patří ke kvalitám repertoáru Národního divadla. Nelekejte se až začnou padat jablka. Motiv lípy v podání Marty Kubišové dokonale završuje nejen národní báchorku.

Alois Jirásek Lucerna Režie Vladimír Morávek, výtvarník scény Alois Mikulka, architekt scény Aleš Votava, kostýmy Alexandra Grusková, hudba Daniel Fikejz a dramaturg Jan Hančil.
Osoby a obsazení: Cizí kněžna (Chantall Poullain); Vrchní (Jan Postránecký); Mlynář (David Matásek); Bába (Vlasta Chramostová ); Hanička (Kateřina Winterová ) a další.
/remiéra 15. listopadu 2001 Národní divadlo.