Scéna.cz 

MINIATURY 2009

Již tradičně se na scénu Národního divadla vracejí Miniatury - tvorba mladých choreografů z řad tanečníků souboru Národního divadla Praha. Osobitý nápad, vynikající záměr, perlička na repertoáru. Jestliže miniaturizovat znamená zmenšovat cosi při zachování funkčních vlastností předlohy, půjde o to v Miniaturách právě tak. Jde totiž o večer složený z aktuálních subtilnějších choreografií, výsledek choreografické dílny mladých tvůrců, kteří pracují na profesionální půdě řadu let a jsou současnými členy či sólisty baletního souboru.

Tanečníci sobě, dalo by se říci. Ale především tanečníci Vám, divákům, musí se rychle dodat. Krása a mistrovství nespočívá v rozsáhlosti a délce. Někdy míň je víc, a když se k tomu připočte nadšení a mládí, jiskra neotřelého – mohou i Miniatury být maximálním zážitkem.
Věříme, že tato snaha, na světových tanečních scénách naprosto běžná, zřetelně odkrývá novou vlnu tvůrců z řad mladé generace talentovaných umělců.
Srdečně zveme 4. března 2009 do Stavovského divadla. Choreografie: Klára Jelínková, Sylva Nečasová, Hana Turečková, Tomáš Červinka, Alexandre Katsapov, Viktor Konvalinka, Tomáš Rychetský a Jiří Waňka.

A jak vidí „své“ Miniatury Petr Zuska?
„Moje Miniatury“ to nejsou, patří těm, kteří je vytvářejí. Moje zásluha je snad jen v tom, že po svých zkušenostech ze zahraničních angažmá jsem tento model aplikoval i u nás v Praze.
Tyto choreografické dílny považuji za velmi důležitý aspekt práce baletního souboru. Mladí potencionální choreografové ať už začátečníci, či zkušenější, tím dostávají určitý impuls a výzvu něco zkusit nebo rozvíjet svůj talent a um dále. Učí se konkrétně formulovat svou inspiraci a imaginaci, učí se komunikovat s tanečníky a vést je, osvojují si umělecko-technickou rutinu při finalizaci výsledného celkového jevištního tvaru.
Druhým, rovněž podstatným efektem celé věci je jakási zpětná vazba. Učím se totiž i já. Poznávat mnohé ze souboru více do hloubky, objevovat jejich možnosti a další potenciál, vidět je v žánrových polohách, do kterých by se v rámci běžného repertoáru zřejmě nedostali.
Celou tu pětiletou historii uvádění každoročně nových a originálních Miniatur považuji za skvělou. Představení měla vždy veliký divácký úspěch, objevilo se několik skutečně kvalitních opusů, z nichž jsou některé zahrnuty do oficiální nabídky pro zahraniční zájezdy v rámci krátkometrážní tvorby. Ti nejzkušenější (již skuteční choreografové) konkrétně Zuzana Šimáková a Tomáš Rychetský se svými novými kreacemi podíleli na repertoárovém představení České baletní symfonie.
Říká se, že pokud existuje skutečný talent i bez podpory a pomoci se nakonec stejně prosadí. To je zřejmě pravda, ale bezesporu lepší a správnější je dát talentu prostor, zázemí a podporu. Kdoví, třeba jednou z našich „miniaturistů“ vykrystalizuje osobnost podobného formátu jako Jiří Kylián nebo John Neumeier, kteří před téměř čtyřiceti lety prošli jako talentovaní začátečníci obdobným scénářem, tehdy pod křídly osvíceného Johna Cranka.