Ivana Veberová: Sopranistky mají role spíše mladistvé...
autor: archiv divadla
zvětšit obrázek„Odmalička mi bylo jasné, že chci zpívat,“ přiznala sopranistka Ivana Veberová. Na rozhovor přišla po hodině zpěvu u paní profesorky Antonie Denygrové. Není divu, že v zimním chladném počasí měla krk dostatečně zahalený. Od prvého počátku působila příjemným dojmem. V současné době je její pěvecká kariéra spjatá s Divadlem Josefa Kajetána Tyla v Plzni, kde poprvé hostovala v roce 2005 v roli Mařenky (Prodaná nevěsta). Od roku 2006 je zde ve stálém angažmá. Soubor plzeňské opery hostoval v Praze s inscenací Její pastorkyňa v historické budově Národního divadla.
„Jednou, když jsme byli v Praze na výletě, jsem mamince jako malá u Národního divadla pověděla, že tady budu jednou zpívat,“ zavzpomínala Ivana Veberová. Jak se dostala k opernímu zpěvu? Co všechno se může stát, když vás na jevišti zradí kostým? Jak se dobíhá orchestr? Jaká je vlastně Mařenka, Jenůfa a Rusalka? O tom všem jsme si povídali. Stačí si v přehrávači pustit třeba Dvořákovu Rusalku, a....
Už od školky paní učitelky radily mé mamince, aby mě dala na zpěv, protože už v té době jsem intonovala. Začala jsem ve druhé třídě základní školy chodit na ZUŠ obor zpěv, později i do sboru.
Lehčí věci se dají, ale samozřejmě jsem raději, když se na to mohu podívat dopředu.
Na zpěv působí skutečně hodně vlivů. Musíte mít hlas a nadání. Pak se dá něco dělat. K tomu se modlit, abyste potkal správné učitele. Měla jsem štěstí. K paní profesorce Denygrové z pražské Konzervatoře chodím dodnes.
Je tomu tak. Máme stejný typ hlasu.
Když vím o nějaké roli dopředu, tak s ní konzultuji, zda ji mám přijmout.
Ta je pro mě osudová již od konzervatoře. Tam jsem se totiž setkala s árií – scéna s modlitbou, věděla jsem, že je to role pro mě. Tady jsem měla rozhodování lehké.
Ze všech oper, které jsem dosud dělala, je mi nejbližší Jenůfa.
Zejména libreto je velmi silné. Žádné slovo v něm není zbytečné. Hudba je nádherná. Všechno na sebe navazuje. Janáčkovu hudbu mám ráda, vyhovuje mi.
Když sama zpívám danou roli, tak mě osobně nemrazí, ale někdy jsou místa, kdy cítím, že jakési mrazení mají diváci. To trošku vnímám. Pak také, když zpívají mé kolegyně a kolegové. Jsou pasáže, kdy to je skutečně velmi silné. V Janáčkovi je takovýchto míst hodně.
Možná by dokázala, ale nesmím to při výstupu přehnat. Není dobré pouštět se do hloubky postavy. Psychicky určitě ne. Bohatě stačí míra, do jaké se musí role prožívat, aby působila na diváky. Určitě bych to dokázala, ale nechci překročit pomyslné meze. Prožívat roli ano, ale ne tak, abych z toho byla špatná. Když už cítíte, že jste na hranici šílenosti, tak pak se musíte nadechnout a emoce popustit.
Může.
V případě Její pastorkyně – režie Jan Burian, mi pojetí vyhovovalo. V jeho inscenačním přístupu není nic kontroverzního.
To by se mi asi v případě Její pastorkyně nelíbilo. Pokud se jedná o moderní operu, kde jsou takovéto výrazové prostředky na místě, nejsem proti. Klasické dílo je prostě klasika.
Pravdou je, že Prodaná nevěsta je komická opera, ale Mařenka příliš veselá není. Komiku nese spíš Kecal, Háta, Vašek.... Krásná role, hezká postava. Mařenka je rozvážná, rozumná. Prožívá okolnosti, které nejsou veselé. Má pocit, že jí Jeník zklamal. Od začátku do konce. Nejdříve má strach z toho, co bude, až přijde ten nápadník a jak se vyjádří k jejich vztahu. Následně se dozví, že ji prodal. Pro ní osobní neštěstí. Až konec je šťastný, když se dozví, jak to všechno doopravdy je.
Podobně i Jenůfa. I ta si vlastně uvědomuje všechny důsledky vztahu se Števou. Nevidí skutečnost tak ležérně jako on. Jenůfa ví, že je s ním v jiném stavu, ale Števa to neřeší.
V Prodané nevěstě je to zase taková zkouška ze strany Jeníka. Kdyby jí řekl, co zamýšlí, tak by se nemusela tolik trápit.
Máte pravdu. Je to tak.
Úplně vše tomu nedávám. Také žiji. (Smích.) Dělám pro operní zpěv vše, co mohu, ale nepodléhám své profesi. Občas vystupuji koncertně a to nejen s vážnou hudbou, ale i s operetou. Je to úplně jiný žánr, který umožňuje komunikovat více s publikem. V opeře mám pocit, jako by na jevišti byla stěna. Žiji a komunikuji pro sebe.
Kdybych měla reagovat na publikum, bylo by to hodně těžké. V tomto ohledu představují dramatické postavy trochu nevýhodu. Ráda bych někdy zkusila komickou roli, kdy můžete nebo dokonce musíte komunikovat s publikem. Je to o něčem jiném, než když se jedná o drama.
Muselo by to být o oktávu níž, pak by to šlo třeba na Silvestra a po pár pivech. Kecal by mohl zpívat Mařenku.
Myslím, že ještě není nic ztraceno. Operní zpěvačka má časem vztah i k pedagogice. Až bude méně rolí, mohu se věnovat výuce. To víte, sopranistky mají role spíše mladistvé. Nevypadá dobře, když přijde na jeviště Mařenka, a je jí třeba šedesát. Každý by měl zpívat takové role, ke kterým má dispozice technické, ale i věkové.
Měla bych zpívat ve třech operách: Turandot, Hofmanovy povídky a André Chenier....
Podle toho... Když se jedná o český nebo ruský repertoár, tak si ho skutečně zapamatuji častým zpíváním. Pokud je to němčina nebo francouzština, pak ho musíte doslova do sebe „hodit“.
Určitě. Pomůže vám zejména objasnit význam textu. V opeře je vše úzce spojené, a pokud tam není herectví, pak je výsledek chudší. I když se opera nechá poslouchat se zavřenýma očima, v tomto ohledu se snažím být herecky přesná.
Skutečně se dá zpívat leckde. Vsedě je to samozřejmé, vleže náročnější. Nevím, zda by to šlo vzhůru nohama.
Velice často si šlápnu na spodničku. V dnešní době nejsme zvyklé nosit dlouhé šaty. Někdy si k tomu máte kleknout, pak se rychle zvednout a ještě otočit a to někdy může být skutečně dost velký oříšek. Např. mě podobná „choreografie“ potkala v Rusalce, kde jsem měla dlouhé svatební šaty. Zrádný je také klouzavý materiál jako např. satén. Když jsem běžela k Princovi, šlápla jsem si nešťastně na přední díl šatů a jela jsem k němu naprosto nekontrolovatelně asi dva metry. Partner stál pevně a zastavil mě. Měla jsem co dělat, abych se nerozesmála. To se pak špatně zpívá.
Musím ho dohonit.
Poslouchá se, kde je, zírá se na dirigenta a ve známý okamžik se musíte chytnout. Ale ještě se mi to nestalo.
Ivana Veberová
studia: 2005 absolutorium na Pražské konzervatoři ve třídě prof. Denygrové.
ceny: 1.cena v soutěži ZUŠ v Liberci; Mezinárodní pěvecká soutěž A. Dvořáka v Karlových Varech (3.místo, cena J.Novotné); Pěvecká soutěž konzervatoří v Pardubicích (2.místo); v roce 2006 širší nominace na Cenu Thalie za roli Jitky (Dalibor) a nominace na Cenu Alfreda Radoka.
angažmá: v roce 2005 debutovala v Plzni v roli Mařenky v Prodané nevěstě a od té doby zde hostovala; 2006 DJKT Plzeň - stálé angažmá.
Role: B. Smetana: Prodaná nevěsta (Mařenka) – 2002; B. Martinů: Hry o Marii (Mariken, Panna Maria) – 2005; M. P. Musorgskij: Boris Godunov (Mariana, Xenie) – 2006; B. Smetana: Dalibor (Jitka) (2006); A. Dvořák: Rusalka (2006); W.A. Mozart: Figarova svatba (Hraběnka) - 2007, G. Verdi: Otello (Desdemona) - 2007, L. Janáček: Její Pastorkyňa (Jenůfa) – 2008 a P. I. Čajkovski:j Panna orleánská (Agnesa Sorelová) – 2009.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
DIVADLO
Dokumentární portrét Janžurka
Osobní, vtipný, dojemný a zcela otevřený film, který odhaluje nejdůležitější chvíle v profesním i soukromém ži celý článek
HUDBA
O5 a Radeček vydávají po pěti letech nové album
Poprocková skupina O5 a Radeček vydává po pěti letech nové album s názvem HoraLove. Novinka obsahuje hity jako celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 40. týden
Řidič slečny Daisy
Když se potkali poprvé, zdálo se, že je nemůže nic sblížit. Americký film oceněný čtyřmi celý článek