Scéna.cz 

Svjatoslav Richter v edici Great Artists in Prague

Ze zvukového archivu Českého rozhlasu nyní vydavatelství Radioservis těží další bohatství – živé nahrávky pražských koncertů velkých osobností světové hudby. Vedle Garricka Ohlssona, Henrika Szerynga a našeho Karla Ančerla byl do celého projektu zařazen také Svjatoslav Richter. Plným právem. Životní dráha tohoto velkého klavíristy byla s Prahou spjata. Zde se v roce 1950 odehrálo jeho první (a hned vítězné) zahraniční vystoupení, zde uzavřel několik osobních přátelství a získal nesčetně ctitelů svého umění, sem se (věřme, že vždycky rád) vracel. Z rozhlasových live-záznamů jeho pražských koncertů byly vybrány nahrávky z poměrně dlouhého časového rozmezí, z let 1956 až 1988, a byly rozděleny do dvou CD. Na prvním z nich jsou Musorgského Obrázky z výstavy, výběr z Lisztových Etudes d’exécution transcendante a Polonéza č. 2 E dur téhož autora, na druhém Dvořákův Koncert g moll pro klavír a orchestr a Brahmsova Sonáta pro klavír C dur. Výběr je natolik pestrý, že může připomenout bohatost Richterových výrazových prostředků, a natolik náročný, že může prezentovat bravurnost jeho techniky. Navíc velké časové rozpětí vzniku jednotlivých nahrávek dokumentuje uměleckou neutuchající výkonnost i na sklonku jeho života (zemřel v roce 1997 ve věku 82 let).

Za příklad Richterova mistrovství může sloužit prakticky kterákoli ze skladeb. Obrázky z výstavy chápe jako jediný celek, naprosto plynule přechází z jedné části do druhé – tak opravdu „prochází“ výstavou. Zajímavě odstiňuje stále se vracející téma Promenád a podtrhuje kontrastnost mezi jednotlivými „obrázky“. Dokonce si pohrává s kaskádami tónů v Tuileries, Tanci kuřátek či Trhu v Limoges. Bydlo pojímá spíš tanečně než těžkopádně (a jeho závěr ztiší s impresivní silou), ve Velké bráně kyjevské budí jeho klavír až orchestrální dojem. Z Lisztova cyklu Etudes d’exécution transcedante bylo vybráno pět částí z dvanácti. První dvě, Preludium a Etuda, jsou především ukázkou Richterových vysokých technických kvalit, další tři patří k programním, náladovým etudám – Krajina je široce rozklenutá, Bludičky jsou mihotavým rejem a Harmonie večera je volná, klidná, zadumaná, a přitom průzračná, zkrátka opravdu harmonická. V Lisztově Polonéze č. 2 E dur Richter podtrhuje salónnost do té míry, až pod její velkolepostí cítíme jemnou nadsázku, která pak dočasně lesk skladby zbortí do temně dramatické střední pasáže, aby se k původní grandezze opět vrátila.

Richterovo provedení Dvořákova klavírního koncertu g moll usvědčuje z omylu všechny fámy o nehratelnosti této skladby a o nutnosti jejích úprav. Richter hraje Dvořáka v originální verzi a s takovou lehkostí a zároveň s takovým vcítěním se, že máte při poslechu dojem, že jinak to ani být nemůže. Kde to jen lze, pojímá jednotlivá témata zpěvně. Hned v 1. větě se tak opakovaně vrací k úvodnímu motivu poté, co s velkou razancí rozehrál střední část. Ve finální 3. větě, provedené ve strhujícím tempu, se v souladu s partiturou naplno prosazuje orchestrální linie. A je třeba zdůraznit, že právě výkon Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK za řízení Václava Smetáčka se na velmi působivém provedení celého koncertu výrazně podílí. V Brahmsově mladistvé Sonátě pro klavír C dur si Richter především zřetelně vychutnává virtuózní možnosti 1. věty, ve 3. větě uplatňuje svůj smysl pro kontrastnost v přechodech z elegantních pasáží téměř až do úhozové brutality a zpět ve 4. větě slastně prožívá „nekonečnou“ gradaci mířící k závěru. Uvážíme-li, že jde o výkon už třiasedmdesátiletého umělce a že si v porovnání se záznamy až o 30 let mladšími nezadá, musíme obdivovat, jakou duševní i tělesnou sílu si legendární klavírista tehdy ještě dokázal uchovat.

RADIOSERVIS CRo 416-2
Great Artists in Prague – Svjatoslav Richter (1); Modest Petrovič Musorgskij: Obrázky z výstavy (1874); Franz Liszt: Etudes d’exécution transcendante (1850), Polonéza č. 2 E dur (1850 – 1851); Svjatoslav Richter – klavír. Nahráno živě na koncertech ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 6. 10. 1956 a 10. 6. 1956, hudební režie Jan Frýda a František Vrána, zvuková režie Otakar Palír a Jan Kindermann. Digitální remastering Miroslav Mareš, Český rozhlas Praha 2008. Celkový čas 59:30.
RADIOSERVIS CRo 421-2
Great Artists in Prague – Svjatoslav Richter (2); Antonín Dvořák: Koncert g moll pro klavír a orchestr, op. 33 (1876); Johannes Brahms: Sonáta pro klavír C dur, op. 1 (1852); Svjatoslav Richter – klavír. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, dirigent Václav Smetáček. Nahráno živě na koncertech ve Smetanově síni pražského Obecního domu 2. 6. 1966 a 15. 7. 1988, hudební režie František Vrána a Igor Tausinger, zvuková režie Ivan Veselý a Jaroslav Vašíček. Digitální remastering Miroslav Mareš, Český rozhlas Praha 2008. Celkový čas 70:54.
Zdroj Hudební rozhledy 03/ 2009 - Jaroslav Someš