Scéna.cz 

Festival Setkání ve Zlíně zahájilo Odchádzanie

V minulém týdnu proběhl ve Zlíně 14. ročník mezinárodního česko-slovenského festivalu Setkání. Zahájil je ředitel Městského divadla Zlín a současně ředitel festivalu Antonín Sobek. Na jeviště divadla pozval ředitele slovenských divadel a kmotry festivalu Miloslava Mejzlíka a zástupce slovenské herečky Zdeny Studénkové. Při konferování si nemohl vzpomenout na jméno hejtmana Zlínského kraje, což omluvil slovy: „To se tak často mění, že to není jednoduché.“ Přivítal všechny zástupce institucí a věrné diváky MDZ. Všechny oficiální projevy byly velmi osobní a sklidily upřímný aplaus. Prvním představením festivalu bylo Odchadzanie Václava Havla, které přivezlo Slovenské národní divadlo v režii Petera Mikulíka.

Mnohokrát inscenovaný text přeložil Milan Lasica. Herci se prali s akustikou obrovského sálu zlínského divadla, který byl zcela naplněn. Dramaturg Martin Porubjak spolu s režisérem použili nahrávku scénických poznámek namluvenou samotným autorem, které vzbudily u diváků nejvýraznější odezvu.
Publikum pozorně sledovalo děj, který oživovaly nejen komentáře v interpretaci Václava Havla, ale také scénické efekty - déšť, letící ptáci a mžikající světla (světelný design Michal Vajdička).

Hra klade nároky na herce, nabádá se, aby se „nepitvořili“ a nesnažili dělat hru zábavnější. Pro Mariána Labudu, který ztvárnil hlavní roli odcházejícího kancléře Riegera, to byl téměř protiúkol. Ukázněně však držel postavu a nesnažil se publikum bavit (i za cenu nudy v hledišti). Ostatní herci mu nahrávali, drželi se ve stínu velkého herce. Labuda vynikal v krátkých neverbálních pasážích (houpání dcery na houpačce a poté otcovský polibek v úvodu), jeho postava měla přesah spíše filozofující a lidský, než politický. Také dialogy s jeho politickým nástupcem Vlastíkem Kleinem (Jozef Vajda) nepřipomínaly českou politickou scénu. Riegrova dlouholetá přítelkyně Irena (Zuzana Kocúriková) byla pojata zploštěle, jako hysterická a omezená neurotička. Větší temperament než v dalších nastudováních Odcházení prokázala na skromné ploše textu Ivana Kuxová jako Monika (přítelkyně Ireny). Typové obsazení dalších členů rodiny, novinářů a vládních zaměstnanců vytváří kolem Riegra zmatenou a trochu křečovitou atmosféru. Pocit odcizení a skepse ze stáří a nepotřebnosti podporuje téměř holá scéna (v první části jeviště pokrývá trávník s listím). Kromě babičky a sluhy předvedl nápadité absurdní pojetí postavy Vladimír Obšil jako Albín. Jeho dominantní manželku, paničku v růžovém kostýmky bažící po majetku, přesvědčivě ztvárnila Helena Krajčiová. Reflexivní momenty na velké scéně nevyznívaly tak přirozeně, jako na komornějších divadelních scénách. Výrazným prvkem inscenace byla jemná a zároveň dramatická hudba Petera Mankoveckého která doprovázela velkou část inscenace. Celkově Odchádzanie působilo trochu jako hra osvětová, o tom jak se chovají politici a bulvár.