„Člověk by neměl mít pocit, že něco kopíruje, ale že se nechává inspirovat,“
Laterna Magika představila 12. prosince 2001 divákům další projekt ze své dílny – Graffiti. Název vznikl z první choreografie, všechny čtyři obrazy jsou jakoby samostatné stříkance, které tvoří jednotný celek. Klipové představení čtyř obrazů vzniklo v dílně tří choreografů. V případě Jiřího Bubeníčka a Václava Kuneše se jedná v podstatě o jejich debut, oba jsou zkušení tanečníci. Třetí tvůrce – Petr Zuska je ostříleným choreografem. Právě pohled mladých tvůrců na téma dnešního života a zejména na principy Laterny magiky byl hlavní dramaturgický záměr.
Po jedné repríze jsme se setkali s Václavem Kunešem, který přijel z Holandska do Prahy na vánoční dovolenou. Působí v prestižním souboru Nederland Dans Theater I., v místě působiště nejuznávanějšího světového choreografa českého původu Jiřího Kyliána.
Za celou choreografii jsem zodpovědný, takže jestli se mi něco nelíbí, tak je to jen moje chyba. Za vším si stojím na sto procent.
S choreografem jako tanečník velmi úzce spolupracujete, někdy dokonce vytváříte choreografii sám. Pak už stačí opravdu málo a můžete přidat svůj nápad, celkovou linku. Účastním se každý rok workshopů, kde se tvoří vlastní choreografie. Stačí si to jen trochu otočit a již děláte choreografii pro druhé, tedy jen krůček k tomu, abyste stál na druhé straně sálu.
Určitě. Musím hlídat, aby to odněkud někam šlo. Potom třeba vidíte nějaké představení a máte pocit, že s tím by se dalo dělat ještě víc.
Většinou od jiného choreografa. Když v něm sám tancujete, tak nedokážete být až tak moc objektivní. Hodně vám pomůže, když se jdete podívat na jinou tvorbu. Něco vidíte a hned máte pocit, že by se daný nápad dal využít jinak. Vzájemné ovlivňování je velmi důležité. Člověk by neměl mít pocit, že něco kopíruje. Když vás něco inspiruje, tak je dobré to využít a vytvořit zase něco dalšího, třeba i další interpretaci stejného námětu.
Ne, ne. Chtěl jsem diváka uvést do nadčasového období. Nechtěl jsem, aby se dané představení, daný děj dal časově zařadit. Prostě jakékoli představení.
Jak účinkující vypadají na jevišti? Mohou být šťastní, tancují s radostí. Najednou se odlíčí, převléknou a mají všední starosti a zážitky jako ostatní diváci.
Ať si každý dosadí sám, co v daném tématu vidí.
Tak či tak. Nechal jsem se prací v souboru inspirovat. Někdo bydlí v panelákovém bytě a od sousedů je dělí jen úzká paneláková stěna. Nemusí se nikdy potkat, pouze vědí o sobě prostřednictvím hluku a zvuků. Přitom mohou mít stejné problémy, touhy, mohou být sami. Kdyby se ale daná pomyslná stěna, bariéra zbourala, tak by se najednou ocitli spolu.
Skončili jsme s programem, kde bylo Po zarostlém chodníčku, hudba L. Janáček, a Wings of Wax – oboji od J. Kyliana. Plus Safe As Houses od Paula Lightfoota. Připravujeme nový program s kusy od W. Forsytha, Nacha Duata a Ohada Naharina.
TIP!
Časopis 40 - rubriky
Časopis 40 - sekce
HUDBA
Karel Gott pět let od zpěvákova úmrtí
Karel Gott 1986
Koncert z pražské Sportovní haly. Uvádíme jako vzpomínku na Karla Gotta, od jehož úmrtí vče celý článek
OPERA/ TANEC
Balet ND uvede světovou premiéru pohádky
Balet Národního divadla zve všechny diváky na světovou premiéru pohádky, která je zakořeněná v našich kulturní celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Seriál z prostředí pařížské šlechty
Nebezpečné známosti (1/8) - Láska nebo válka
Hrátky s city, slabostmi a tajemstvími mocných se mohou vymstí celý článek